Recyklace autovraků
Převážná část dnes zavedených a používaných technologií je založena na drcení autovraků ve šrédrech a následným tříděním a rozdružováním. TTechnologie jsou koncipovány na získávání tří základních produktů: ocelového odpadu, neželezných kovů a inertního zbytku po drcení, který obsahuje směs nekovových látek (plasty, sklo, laky apod.) a je ukládán na skládky.
Technologie zpracování autovraků je kombinací 3 základních úpravnických operací – drcení, třídění a sdružování. Ze systémového hlediska je celou technologii možno rozdělit do několika subsystémů.
Subsystém 1 je tvořen příjmem autovraků, subsystém 2 zahrnuje skladování a subsystém 3 předběžnou demontáž a drcení vraků. Organizace těchto subsystémů je velmi důležitým faktorem pro bezproblémový chod následujících technologických operací. Vedle kontroly obsahu nebezpečných látek (pohonné hmoty, maziva, baterie apod.) a jejich odstranění je zde prováděna demontáž použitelných součástek.
V subsystému 3 je odstrojený autovrak rozdrcen v upraveném kladivovém drtiči (šrédru). Šrédr je napojen na odsávací zařízení (cyklon, mokrý odlučovač), které zabezpečí odprášení technologického vzduchu. Výkon uzlu drcení se pohybuje mezi 4 – 70 t/h. V subsystému 4 (separace) jsou nejprve odděleny jemné a lehké podíly odpadu v pneumatických separátorech (nejčastěji zick-zack separátory).
Hrubé a těžké podíly jsou podrobeny magnetické separaci,jejímž produktem je ocelový odpad a směsná frakce neželezných kovů. Ocelové podíly jsou dále dočišťovány ručním přebíráním (subsystém 5), kterým se odstraní eventuelně přítomné nežádoucí předměty, jako zbytky neželezných kovů apod.
Frakce neželezných kovů obsahuje ještě zbytkový podíl nekovových příměsí (sklo, gumu) a je pro to dále zpracována v subsystému 6. Zde je oddělen především Al a jeho slitiny, nemagnetické oceli a směsná frakce neželezných kovů, kterou je dále možno zpracovat pyrometalurgicky nebo hydrometalurgicky.