Zpracování odpadů textilních materiálů

V souvislosti s útlumem textilního průmyslu u nás poklesla i produkce tradičních textilních odpadů z prvovýroby a naopak produkce odpadů charakteru textilních tkanin použitých v technologiích jiných výrob. Tím je dána současná změna poměru množství znovu zpracovatelných odpadů (množství k recyklaci neustále klesá) k množství odpadů, které je nutno zneškodnit. I charakter odpadu určeného ke zneškodnění se mění. Má stále více charakter odpadu, který je nutno zneškodnit spálením ve spalovně a vyzískat tak alespoň energii v odpadu obsaženou (stále intenzivnější znečištění technických tkanin kontaminanty z výrobních technologií chemického, ropného a jiného zpracujícího průmyslu).

Značný objem dovezené obnošené konfekce a následný prodej second-handu způsobují v současné době nárůst textilních sběrových odpadů. V následujících letech se tento problém zřejmě ještě prohloubí. Největším nebezpečím pro složky životního prostředí je skutečnosti, že se neprodejná část second-handu zneškodňuje spalováním mimo zařízení k tomu určená případně vyvážením na nezabezpečené skládky.

Využití textilního odpadu

V rámci využití textilního odpadu je možno jej zpracovávat metodami mechanickými, termomechanickými a chemickými.

Při zpracování odpadu mechanickými metodami se jeho charakter nemění. Po rozvláknění jsou tato vlákna znovu použita jako materiál pro výrobu netkaných textilií nebo hadrovin ve výrobě papíru a lepenky.

U termomechanických a chemických metod zpracování ztrácí odpad textilní charakter (sekáním, granulováním, mletím a jinou nedestrukční úpravou) nebo se substanciálně mění (např. hydrolýzou či jinou destrukční úpravou).

Destrukční postupy zneškodnění nebo využití textilního odpadu zahrnují:

• Regranulaci a depolymerizaci odpadů syntetických vláken.
• Biochemické využit (kompostování, výroba hnojiv, krmiv) odpadů rostlinných
  vláken – len, bavlna, konopí, atd..
• Ostatní aplikace, výroba keramiky, lepidel a pojiv, karbonizace na aktivní uhlí.

Neznečištěný textilní odpad lze opět zpracovat na výrobky, obvykle ale nižší kvality.

Přádelnický odpad

Přádelnický odpad z některých operací se vrací do výroby jako součást suroviny. Odpad z přízí, nití, tkanin, pletenin, apod. se po rozvláknění na trhacích strojích přidává zpět jako jedna ze složek zpracovávané směsi. Z nespřádaného materiálu se vyrábí vatelín, čistící vlna, vycpávkový a plnicí materiál, lešticí a čisticí materiály, ale i ve stavebním průmyslu např. jako izolační plnivo do betonů.

Regenerovaný textilní odpad

Z regenerovaných textilních odpadů lze vyrábět tepelně i akusticky izolační materiály pro stavebnictví, podkladové materiály, plnicí materiály pro kožešnický, nábytkářský, čalounický a automobilový průmysl, charitativní a špeditérské deky a podložky, izolační podložky pod koberce a podlahové krytiny, podlahové krytiny. Nezpracovatelné zbytky výše uvedených odpadů lze ukládat na skládky nebo termicky využít ve spalovnách odpadů.

Každý způsob zneškodnění má své výhody i nevýhody, klady i zápory. Skládkování, zdánlivě bezproblémové, má řadu ekonomických a ekologických nedostatků:

• Náročný na značný zábor půdy vzhledem k velkému objemu odpadu.

• Poplatky za skládkování neustále rostou.

• Syntetické tkaniny jsou obtížně degradovatelné.

• Uvolňování škodlivin do ovzduší, vody a půdy.

Kde spalovat textilní odpad?

Z ekologického, ekonomického a celospolečenského hlediska lze doporučit spalování, nejvýhodněji v malých spalovnách přímo u zdroje odpadu v textilní výrobě, případně lze využít volných kapacit městských spaloven domovního odpadu.

Spalování textilního odpadu má oproti skládkování řadu výhod:

• Výrazná redukce objemu odpadu.

• Využití vysoké výhřevnosti textilního odpadu (12 až 25 MJ · kg-1).

• Snadnější zneškodnění tuhého zbytku ze spalování.

• Ekologická přijatelnost metody za předpokladu, že je spalovna vybavena zařízením na zachycování, rozklad nebo úpravu toxických škodlivin ze spalování (CO, H2SO4, SO2, NH3, HCl, acetaldehyd, formaldehyd, furany, dioxiny apod.)