Odpady ze stavebnictví

Odpady ze stavební činnosti lze rozdělit podle druhů výstavby a podle druhů materiálů na:

• Odpady z pozemních staveb.
• Odpady z dopravních a inženýrských staveb a jejich provozů.
• Odpady z výroby stavebních hmot.

Další odpady, které se mohou vyskytnout v souvislosti se stavební činností jsou obalové materiály (folie PET, papír, plechovky, nádobky od sprejů), barvy, lepidla, lepenky, použité čistící textilie, použité štětce, brusný papír, brusné a lešticí kotouče, zbytky různých chemických látek apod. Převážně se jedná o odpady inertní, které s venkovním prostředím (okolními odpady v tělese skládky) nereagují.

Pokud je stavební odpad ve směsi tak, jak vznikl při demolici staré stavby, nebo jak byl shromážděn po ukončení stavby, nazývá se směsný stavební odpad nebo demoliční odpad a musí se s ním nakládat jako s nebezpečným odpadem.

Využití zemin a výkopových materiálů

Hlavní možnost využití zemin a výkopových materiálů je přímo na stavbě pro zásypy výkopů u zemních prací, využití pro vytváření protihlukových valů a komunikací, vyrovnávání terénních nerovností. Na skládce lze s výhodou tento materiál využívat k překrývání vrstveného odpadu nebo rekultivaci.

Úprava stavební suti

Úprava stavební suti je ekonomicky výhodná pouze tehdy, vzniknou-li z tohoto odpadu konkurence schopné výrobky. Cihelné a betonové drti lze s výhodou znovu použít do betonů.

Toto využití však vyžaduje předchozí třídění podle druhu. Silniční demoliční materiály jelikož obsahují různé komponenty, lze je bez předchozího roztřídění znovu použít jako materiál pro stavbu protihlukových valů, do silničního tělesa jako vrstva spodní stavby komunikace.

Využití stavebních odpadů ze stavenišť

Stavební odpady ze stavenišť, všechny zbytky materiálů a surovin, lze převážně znovu využít na další stavbě, nevyužitelný zbytek (cca 10%) lze uložit na skládku. Předpokladem opětovného využití zbytkových surovin je udržení jejich technické kvality primárních stavebních materiálů.

Z celkového množství stavební sutě lze až 40 % využít jako inertní materiál, ostatních materiálů se vytřídí cca 10 % (dřevo, sklo, kovy, plasty), zbytek je podíl nevhodný k využití ve stavebním procesu. Vytříděný 40% podíl stavební sutě lze zpracovat na třídících zařízeních. Pro roztřídění jsou rozhodující rozdílné objemové hmotnosti, chování při odvalování a magnetické vlastnosti. Principy funkcí jednotlivých třídících zařízení jsou od jednoduchého prosátí až po zcela mechanizované dělení jednotlivých frakcí a materiálů.

V současné době jsou rozšířená technologická zařízení mobilní, polomobilní a stacionární s výkonem od 50 do 400 tun za hodinu. V použití však převládají úpravny o výkonu 100 – 150 tun za hodinu. Na rozmělnění suti se používají drtiče čelisťové, válcové, odstředivé a odrazové. Třídění probíhá buď za sucha nebo ve vodném prostředí.

Všechny recyklační a třídící linky pracující přibližně podle stejného schématu: příjem materiálu, předběžné prosévání, rozmělňování, magnetické odlučování železných kovů a podle požadavku zákazníka další třídění materiálu. Mobilní úpravny pracují u zákazníka na místě vzniku odpadu nebo tam, kde je nutno odtěžit a následně připravit z odtěžených hornin stavební materiál.

Výhody mobilních úpraven

• Minimální požadavky na prostor.
• Jednodušší povolování provozu.
• Nízké náklady na přepravu suti a recyklovaného materiálu.
• Možnost použití v místě stavby nebo demolice.
• Používají se pro přímé nasazení na staveništi (např. při stavbě silnic a dálnic).

Nevýhody mobilních úpraven

• Vyšší provozní náklady (transport, montáž, případná výměna personálu).
• Omezený sortiment produkovaných výrobků (frakcí) z důvodu omezeného příslušenství.
• Ztížená kontrola dodávané suti.
• Mohou vzniknout i problémy s emisemi škodlivin do ovzduší, nadměrnou hlučností (nejsou kryty, pevné uchycení apod. z důvodu požadavku na co nejjednodušší montáž a demontáž).