Zpracování komunálního odpadu
Komplexní zpracování komunálního odpadu probíhá ve speciálních zpracovatelských komplexech.Komunální odpad se zpracovává ve speciálních komplexech, kde se odpad drtí, prosívá a tříděním se získává sklo, kovy, plasty, papír, prosev pro komposty a palivo. Takto vytříděné složky mohou sloužit pro výrobu náhradního paliva pro cementárny nebo např. teplárny. Obdobným způsobem se zpracovává také objemný odpad.
Pro účely kompostování komunálního odpadu je nutno nejprve odstranit využitelné a nebezpečné složky. Výsledný produkt musí splňovat všechny požadavky ČSN 465735, která stanoví nejvyšší přípustné koncentrace toxických těžkých kovů v kompostovatelných odpadech a kompostech (As, Cd, Cr, Cu, Hg, Mo, Ni, Pb, Zn).
Spalování komunálního odpadu ve spalovnách vybavených zařízením na čištění plynných spalin je šetrné vůči životnímu prostředí, ekonomicky je však doposud ve srovnání se skladováním nevýhodné. Tímto způsobem lze snížit objem odpadu až na jednu desetinu původního objemu a navíc dojde k nejrychlejšímu a nejspolehlivějšímu zničení patogenů obsažených v odpadu. Čištění plynných emisí ze spalovny se provádí látkovými a elektrostatickými filtry s následnou mokrou vypírkou pro odstranění kyselých plynných složek spalin (HCl, SO2 atd.) a denox filtry pro odstranění NOx. Nebezpečnost emisí je možno snížit odstraněním nebezpečného podílu komunálního odpadu před vlastním spalováním.
Tuhé spaliny (škvára na filtrech zachycený popílek) jsou podle Katalogu odpadů označeny jako nebezpečné odpady.
Z chemického hlediska jsou však stabilnější než původní komunální odpad uložený na skládce a vzhledem ke konstrukci skládky určené k jejich uložení a předepsanému zpevnění jemné frakce odpadu (popílku) je i riziko úniku vyluhovaných nebezpečných škodlivin do podzemních vod nepatrné. Škváru lze po odstranění železného šrotu použít v silničním stavitelství, ve stavebnictví nebo na posypy. V současnosti se již dnes běžně provádí spalování komunálního odpadu s následným využitím tepla pro výrobu energie a páry.V současnosti se v ČR směsné komunální odpady zhruba z 10 % energeticky využívají a to ve spalovně komunálních odpadů v Brně, Praze a Liberci.
Světovým trendem současnosti je výroba paliva ze směsného komunálního odpadu pod označením RDF (Refuse Derived Fuel). Způsob výroby spočívá v odstranění nespalitelných složek a v úpravě zrnitosti odpadu. Vzhledem ke skutečnosti, že se při výrobě tohoto paliva ze směsného komunálního odpadu odstraňují některé složky, jako např. kovy, nespalitelné složky či biologický odpad, probíhá celý proces spalování paliva optimálnějším způsobem, přičemž vzniká méně popela a také jeho složení je jiné.
Skládkování komunálního odpadu je bohužel ekonomicky nejvýhodnější metodu zneškodnění komunálního odpadu u nás, která je z hlediska ochrany životního prostředí nejméně výhodná. Z komunálního odpadu uloženého na skládce se za přítomnosti mikroorganismů vyluhují různé nebezpečné látky (např. sloučeniny těžkých kovů, polychlorované uhlovodíky, chlorfenol, chlorbenzol atd.), které mohou ohrozit kvalitu podzemních vod a přírodu v okolí skládky ještě několik desítek let po ukončení činnosti skládky.
Každá skládka komunálního odpadu vytváří jakýsi bioreaktor, ve kterém probíhají biochemické procesy. Organické látky přecházejí různými aerobními či anaerobními reakcemi do rozličných chemických vazeb, uvolňují se toxické plyny (methan, amoniak, sulfan, dioxiny, furany) a jiné plyny podporující skleníkový efekt nebo poškozující ozónovou vrstvu.
Samotné skládkování komunálních odpadů ovlivňuje Směrnice Rady 1999/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkách, která ukládá členským státům EU povinnost snížit množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu ukládaného na skládky v roce 2010 na 75 %, v roce 2013 na 50 % a v roce 2020 na 35 % množství vzniklého v roce 1995. V současnosti se v ČR sládkuje cca 90 % směsného komunálního odpadu.