Recyklace kovů
Pod pojmem kovový odpad (šrot) rozumíme obvykle ty odpady, v nichž je kov zastoupen převážně ve své ryzí podobě, metalické formě a to buď samostatně, nebo ve formě slitin.Kovový odpad je dále užitečně rozčlenit na odpad ocelový a litinový, a na odpad neželezných kovů. Toto členění není možné provést vždy zcela přesně, poněvadž kovový odpad může být poměrně složitým konglomerátem oceli, litiny a nejrůznějších neželezných i drahých kovů s eventuálním zastoupením nekovových podílů. V tomto případě pak hovoříme o komplexním kovovém odpadu.
Původ kovů
Kovy lze také rozčlenit dle původu a to na:
Vratný (výrobní) odpad, který vzniká v hutním cyklu výroby (v ocelárnách, kovohutích, slévárnách, kovárnách atd.). Lze sem zařadit i podíl strusek s vysokým obsahem metalického kovu. Tyto druhy odpadu mají obvykle přesně známé chemické složení a po metalurgické stránce bývají výhodnější než primární suroviny.
Zpracovatelský odpad vzniká při vlastní výrobě strojů, zařízení, nářadí a jiného kovového zboží tzn. při kování, lisování, obrábění, vypalování, a dalšího zpracování hutnických polotovarů. Tvoří jej především zbytky materiálu (odřezky, třísky, okuje, piliny, zmetkové části apod.) zejména ze strojírenství.
Amortizační odpad představuje vyřazené stroje a jejich součásti, likvidovaná zařízení průmyslových závodů, domácností, ocelové konstrukce, autovraky, elektronická a elektrotechnická zařízení atd.
Recyklace těchto odpadů šetří neobnovitelné zdroje (kovové rudy) a energii.
Zdrojem těchtoodpadů je výkup od obyvatelstva, dále separovaný sběr, velkoobjemový komunální odpad,průmyslové odpady, elektrotechnický odpad, odpady z likvidace autovraků, separovaný sběrkovových obalů (plechovky na nápoje), spalovny komunálních odpadů.
V České republice sběr spotřebitelských kovových odpadů sice prakticky téměř neexistuje. ale magnetické separace zařízení pro nakládání s odpady zajišťují cca 20% využitelnost kovových obalů.