Recyklace zářivek
Recyklace zářivek se prování buď drcením nebo demontáží jednotlivých složek.Recyklace zářivek drcením
Drcením a následným tříděním jednotlivých složek (materiálů). Tímto způsobem lze dosáhnout až 95% výtěžnosti druhotných surovin (sklo, železný šrot, hliník, rtuť.)
Po rozdrcení trubic následuje suché třídění (vibrační síta, magnetické a pneumagnetické dotřiďování, které není ekonomicky příliš nákladné, ale vytříděné složky nedosahují kvality potřebné pro jejich využití. Mokrým tříděním (fyzikálně- chemické metody) lze dosáhnout vyšší kvality produktů třídění, ale za značně vyšších nákladů. Nevyužitelné složky jsou po odstranění rtuti a jiných škodlivin zneškodňovány skládkováním.
Recyklace zářivek demonáží
Demontáží s následným využitím jednotlivých složek. Z odpadních trubic se oddělí hliníkové patice. Z patic se získává hliník nebo se ukládají na skládce, sklo se po odstranění luminoforu může znovu použít k výrobě zářivkových trubic.
Výtěžnost druhotných surovin činí až 92%.
Na rozdíl od zářivek je používání výbojek a tím i produkce odpadu mnohem menší. Také velké rozdíly v rozměrech a druzích znesnadňují jejich zpracování a využití jednotlivých materiálů jako druhotných surovin.
Zpracování zářivek
Princip zpracování odpadních žárovek je podobný jako u zářivkových trubic. Získané čisté sklo a olovnaté sklo je znovu využíváno ve sklárnách, sklo obsahující různé příměsi (wolfram, tmel, Al, Ni, Cu, Fe, Mo) se ukládá na skládku.
Odpadní zářivky a výbojky jsou zařazeny mezi nebezpečné odpady a tedy je lze zneškodnit pouze uložením na řádně zabezpečené skládce nebezpečných odpadů. Pouze v případě, že by byly jejich úpravou odstraněny nebezpečné vlastnosti (toxicita), mohly by být uloženy na skládku ostatního odpadu.