Odpadový hospodář (§ 15 zákona o odpadech)
Existence odpadových hospodářů je klíčová pro velké firmy. Za odborné nakládání s odpady zodpovídá zaměstnanec nebo OSVČ, který naplňuje požadavky na vzdělání a odbornou praxi.Historicky byla myšlenka funkce odpadového hospodáře inspirována vodním zákonem, resp. jeho prováděcí vyhláškou č. 42/1976 Sb., o vodohospodářích. Legislativci usoudili, že když může existovat tzv. "vodohospodář", tak proč tuto funkci nezavést také do oblasti odpadů.
Trochu v protikladu je pak skutečnost, že legislativa postupně od fukce vodohospodářů upouštěla (až ji poté zcela zrušila) a ve stejném období se pak zaváděla funkce odpadového hospodáře. Nyní je existence odpadových hospodářů klíčová pro velké firmy v oboru - za odborné nakládání s odpady ve firmě zodpovídá zaměstnanec nebo OSVČ, který splňuje relativně přísné požadavky na vzdělání a odbornou praxi.
Původce odpadů
Povinnosti původců odpadů jsou uvedeny v § 12, 13, 14 a 16 zákona o odpadech. Každý původce má mimo jiné také povinnost ustanovit funkci odpadového hospodáře.
Důležitá ustanovení spojená s funkcí odpadového hospodáře
Původce nebo oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t za rok a provozovatel skládky jsou povinni zajišťovat nakládání s odpady prostřednictvím odpadového hospodáře.
Odpadovým hospodářem může být fyzická osoba, která má dokončeno VŠ vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech nebo střední vzdělání s maturitou a nejméně 5 let praxe v posledních 10 letech.
Funkci odpadového hospodáře lze vykonávat pro nejvíce pět původců a oprávněných osob nebo pět samostatných provozoven.
Takže pokud chceme podnikat např. v oboru následného využívání a recyklace vysloužilých elektrozařízení (černé i bílé techniky) nebo v oblasti ekologické likvidace autovraků a plánujeme výhledově zlikvidovat více než 100 tun takovéhoto odpadu ročně - bez odpadového hospodáře se neobejdeme.
Odpadový hospodář v praxi
Odpadový hospodář je zcela zodpovědný za odborné nakládání s odpady - zastupuje původce odpadů nebo oprávněnou osobu při jednání s orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství, hlavně při výkonu jejich kontrolní činnosti.
ZNALEC ZÁKONŮ
K jeho znalostem proto musí také patřit minimálně Zákon o státní kontrole a Správní řád, aby na případné kontroly byl dobře připraven.
Pokud k výše uvedené a velmi obsáhlé legislativě přidáme ještě nezbytné znalosti prováděcích předpisů k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, platných firemních směrnic a metodických pokynů - máme obrovský záběr, který tento pracovník musí zvládat.
Dochází také navíc k častým novelizacím zákonů, dodatků, směrnic atd. Průměrně to v České republice vydá na jednu novelizaci za 2 měsíce. Jde tedy o nikdy nekončící proces zapracovávání a učení se novým informacím.
Vzhledem k tomu, že v České republice je trvalý nedostatek odborných pracovníků, proto se velmi často setkáváme s kumulací několika funkcí do jedné, např. odpadový hospodář, který má v agendě ještě řešení obalů, vodní hospodářství, problematiku ochrany ovzduší, bezpečnosti práce atd.
SOFTWAROVÁ PODPORA
Bez kvalitní softwarové podpory není výkon funkce odpadového hospodáře prakticky možný. Důležitá je také kvalita informací, kterou pracovník od programu potřebuje - nikoli celá šíře velkého množství informací, ale pouze vybrané, nejdůležitější údaje pro kontrolní orgány.
Vcelku dobrým příkladem slouží evidence běžných, nebezpečných a ADR odpadů. Vše souvisí se vším a i informace či evidence o jednotlivých druzích odpadu se navzájem doplňují a jsou propojeny.
ÚŘADY
Další věcí, která je v reálném životě firmy poměrně častá, jsou duplicitní práce – poskytování či hlášení obdobných údajů více úřadům či institucím. Je třeba si udržovat exaktní přehled, co který subjekt potřebuje za informace a sledovat časté změny v rámci ohlašovacích povinností. Ke všem zmiňovaným skutečnostem pomáhá softwarová podpora odpadového hospodářství.
Odpadový hospodář a jeho funkce ve firmě je z určitého úhlu pohledu náročným a nebezpečným sportovním odvětvím a také neustálým balancováním mezi tím, co je možné a co je nezbytné z pohledu legislativy.
(Zdroj: magazín ipodnikatel)